Městečko Rainberry leželo asi sto mil od Los Angeles. Široko daleko nebyly žádné jiné města ani vesnice. Mírumilovnější město jste snad ještě neviděli. Nikdy se v něm nic nestalo. Nikdy se tady neobjevil zloděj, nikdy nebyl nikdo přepaden, proto většina obyvatel ani nezamykala dveře, neměli důvod se obávat.
Ale jednoho dne se to mělo všechno změnit.
Městečko Rainberry obklopovala nádherná příroda - spousta lesů, řek, několik menšcíh kopců a nádherné louky. A právě z jednoho lesa vyšel muž. Zastavil se na louce a zhluboka oddechoval. Byl špinavý, měl roztrahané oblečení, natržený ret, rozbitou hlavu a krvácel z ruky. Sednul si do stínu jednoho stromu a odpočíval. Sáhnul dozadu a ujišťoval se, jestli je zbraň tam, kde má být. Jestli by ji ztratil, byl by totálně v loji. Zvedl hlavu, když uslyšel praskot větviček. Postavil se a schoval se do hlouběji do stínu stormu. Z protější strany lesa vyšla dívka, v uších měla mp3 a prozpěvovala si. Oči měla zavřené, takže nebylo divu, že šlápla do louže. Pousmál se, když zaklela a snažila se očistit botu. Prohlížel si ji. Měla krásné dlouhé černé vlasy, které jí v prstýncích dosahovaly až do poloviny zad. Obličej nebyl ničím zajímavý, byl normální. Muž si ale všiml jejich oči. Oči, to bylo na dívce to co ho hned zaujalo. Jedním slovem nádhera. Přirovnal by je k laním očím. Byly světlounce modré a vyzařovaly to, co dívka právě cítil
. Její oči nikdy nelhaly, nedokázaly to.
Uvědomil si, že by mu ta holka mohla pomoci. Vydal se k ní. Byla k němu otočená zády, takže si ho všimla teprve tehdy, když ji položil ruku na rameno. Vyděšeně vykřikla a otočila se. Muž ji rychle přikryl pusu a pro jistotu ji chytil, kdyby náhodou dostala bláznivý nápad utéct.
"Když budeš potichu a slíbíš mi, že nebudeš křičet, pustím tě, ano?"
Kývla, nic jiného ji nezbývalo.
Sundal ruku z jejích úst, ale stále ji držel za loket. Dívala se na něj vyděšeně a on upíral své oči na ni a přemýšlel.
"Kde bydlíš?"
Nezmohla se na slovo, tak jen ukázala rukou směr.
"Dobře, jdeme k vám. Zkus něco a nezbyde mi nic jiného, než ti ublížit. Věř, nechci, ale jestli to nepůjde jinak..." nechal to vyznít do ztracena.
Dívka to ale pochopila. Vyrazili. Stále ji držel. Najednou se zastavila.
"Co se děje?"
"M-moje mp3, nechala jsem ji tam."
Pustil ji. "Běž si pro ni, ale o nic se nepokoušej! Jasný?"
Rychle kývla a běžela si pro svůj přehrávač. Cestou přemýšlela, jestli by neměla utéct, ale věděla, že by asi moc šancí neměla. Nebyla si jistá, ale měla dojem, že viděla zbraň a byl fakt, že nechtěla skončit s kulkou v hlavě. Vzala si přehrávač a šla zpět k muži. Po zbytek cesty už nikdo nepromluvil.
Vyšli z lesa a dívka je vedla k jedinému domku, který tady stál.
"Tady bydlíš? Na takové samotě?" zeptal se zájmem muž.
Kývla a šla dál. Za ní se ozval přidušený výkřik. Otočila se a viděla ho, jak těžce oddechuje. Po chvíli zvažování k němu přišla.
"Jste zraněný," zkonstatovala zbytečně. "pojďte, doma vám to ošetřím."
Chtěla ho podepřít, ale muž se jí vytrhl a podíval se na ni zuřivým pohledem. "Já to zvládnu sám!"
Stáhla se, pokrčila rameny a vydala se znovu k domovu. Otevřela dveře a vešla dovnitř. Muž šel hned za ní. Když byli uvnitř, zavřel za nimi, zamkl a klíč schoval do kapsy svých džín.
"Kde máš pokoj?"
Neodpověděla, ale rovnou ho tam zavedla. Muž si mezitím všiml, že je v domě nějak ticho.
"Ty tady žiješ sama?"
"Ne, ale rodiče se sestrou jeli do Evropy k příbuzným a babička je nahoře, ale ven nechodí."
"Tys nejela?"
"Ne, někdo se musí starat o babičku," odpověděla.
Dál se nevyptával. Zastavila se a otevřela jedny dveře. Pokynul jí, aby vešla první. S povzdechem tam vešla, následována mužem.
"Támhle je koupelna," ukázala na jedny dveře.
Přešla ke skříni a vzala ručník. Podala mu ho a vydala se ke dveřím.
Zatarasil ji cestu. "Kam jdeš?"
"Pro lékarničku a něco k snědku by vám taky bodlo," řekla s pokrčením ramen.
"Zkus něco, nějakou blbost a schytá to ta stařena nahoře, rozumíme si?"
"Jasně, chápu."
Odstoupil od dveří a dívka vyšla.
Zamířil do koupelny. Ručník položil na stolek, který tam byl a svlékl si oblečení. Když si stahoval košili, sykl bolestí, ruka ho pálila jako čert.
Vlezl si pod sprchu a pustil na sebe proud teplé vody. Jenom tam stál a nenachal na sebe dopadat kapky vody.
Dívka mezi tím odešla do kuchyně, tam mu udělala sendvič, pak odešla do druhé koupelny a vzala lékarničku. Pak ještě zašla k otci a vzala oblečení. Když šla zpět, divila se, že vůbec nemá strach. Musela být bláhová nebo šílená, ale věřila, že je ten muž dobrý a že jí neublíží. Neuměla si to vysvětlit, ale bylo to tak. Taky chtěla zjistit, kdo je to a co udělal. Slíbila, že se to dozví, i kdyby to mělo být to poslední co udělá.
Vešla do pokoje, ale on tam ještě nebyl. Stále byl v koupelně. Sedla si na postel a čekala. Po několika minutách vylezl. Měl kolem kolem sebe omotaný jenom ručník a i ten vypadal, že za chvíli spadne. Když nebyl špinavý a otrhaný, mohla si ho pořádné prohlédnout. Měl krátké světlé hnědé vlasy. Jeho obličej vypadal jako obličej nějakého Boha. Měl nádherné čokoládové oči. Sklouzla pohledem na jeho odhalenou hruď. Musel na sobě makat, měl krásně vypracované svaly. Znovu se mu podívala do obličeje a zjistila, že ji pozoruje. Zrudla, ale podala mu věci, které přinesla. Vzal je, aniž by řekl jediné slůvko a odešel zpět do koupelny. Byl zpět v cuku letu. Sedl si na postel vedle ní a vzal si sendvič. Otevřela lékarničku, vytáhla z ní náplasti, Septonex, vatu a obvazy. Vatu lehce pošplíchala a přiložila ji k rance na čele. Cukl sebou.
"Promiňte," šeptla.
Znovu se ho dotkla vatou, ale opatrněji. Pak vzala jednu z náplastí a přelepila ranku. Chtěla už začít sklízet, když si rozpel košili a stáhl si ji. Nejdřív se na něj nechápavě dívala, ale pak si všimla jeho ruky, která krvácela. Přesedla si na druhou stranu, ke zraněné ruce a tentokrát vatu pošplíchala více. Přiložila ji na ránu. Obličej se mu zkřivil bolestí. Zakrvácenou vatu dala do misky, pak mu to převázala obvzazem. Když skončila, obklékl si košili. Odešla do koupelny, uklidila lékarničku a vyhodila zakrvácenou vatu. Dávala si na čas, nechtěla chodit za ním do pokoje. Bylo jí trapně. Když už nebylo nic, co by mohla udělat, vydala se zpět do pokoje.
"Jak se jmenuješ?"
"Julie. Vy?" zeptala se a doufala, že jí odpoví.
"Marcus," odpověděl po chvíli váhání. "pojď a posaď se. Promluvíme si."
Šla a sedla si k němu.
"Fajn, bude to takhle. Potřebuju se, ty jsi sama. Tvou babičku nepočítám. Nedělej hlouposti, protože to odnese ona a to bys jistě nechtěla, že?"
"Ne."
"Fajn, jsem rád, že si rozumíme."
Rozezněl se zvonek. Julie vstala a šla otevřít. Marcus šel za ní.
"Žádný blbosti!" zašeptal jí do ucha a schoval se.
Zhluboka se nadechla a otevřela dveře. Stál tam Jeremy.
"Ahoj Jul, tak jsem si říkal, jestli si nechceš někam vyjít?" a zářivě se na ni usmál.
"Ehm, promiň Jeremy, není mi moc dobře, nějak mě rozbolela hlava, takže to necháme na někdy jindy, jo?"
Zatvářil se sklesle. "Dobře, doufám, že ti bude brzy lépe!" otočil se a odešel.
Julie zavřela dveře a podívala se na muže. Začala přemýšlet, kde bude spát. Napadl ji jedině pokoj pro hosty. Do ložnice rodičů a do pokoje své sestry ho teda rozhodně nepustí.
"Ukážu vám, kde budete spát,"
Muž se usmál. V úsměvu odhalil bílé zuby. V tu chvíli ji napadlo, jestli má ten muž vůbec nějakou chybu. Z přemýšlení ji vytrhl jeho hlas.
"Budu spát u tebe v pokoji."
Vykulila na něj oči: "Cože? To myslíte vážně?" začala panikařit.
Úsměv se mu ještě rozšířil. "Jo."
"Fajn."
Odešla do pokoje, vzala si pár svých věcí a chtěla odejít. Muž ji zastoupil cestu, vtlačil ji do pokoje a zavřel za nimi.
"Nikam. Budeš spát tady. Teď mi dojdi pro deku a polštář, lehnu si na zem."
Dívka si v duchu oddechla, ale i přesto se jí nelíbila představa toho, že s ním bude v jedné místnosti sama a přes noc. Nechtěla si to moc přiznat, ale ten muž ji vzrušoval a to i přes to, že ji držel jako rukojmí.
Šla mu pro deku a polštář, ale cestou se zastavila u babičky.
"Ahoj babi,"
Nic, její babička nereagovala. Tak jako vždy. Neměla ani poněti, že by měla nějakou vnučku. Julie ji ale často svěřovala svá tajemství, protože věděla, že ona to nikomu neřekne. Měla další tajemství, ale tohle ji říct nemohla. Políbila ji na čelo a odešla do ložnice pro hosty, kde vzala věci a vrátila se zpět do pokoje. Marcus tam ale nebyl. Položila věci na postel a chtěla se otočit, aby se podívala, kde je Marcus. Ten k ní došel dřív, než to stihla udělat a popadl ji pevně kolem pasu. Lehce se usmál, když zjistil, že se mu dívka chvěje v náruči. Pomalu ji k sobě otočil. Dívali se vzájemně z očí do očí. Sklonil se k jejím rtům, aniž by se jí přestal dívat do očí. Už se chtěl dotknout jejich rtů, ale Julie zazvonil mobil.
Pustil ji a Julie zvedla hovor. "Ano?" zeptala se roztřeseným hlasem.
Oči se jí rozšířily. "Mami?"