1. Kapitola

29. 01. 2009 | † 08. 05. 2009 | kód autora: Ble

Oči se jí rozšířili. "Mami?"
Ano, byla to její matka. Kontrolovala, zda je její dcera v pořádku.
"Všechno je v pořádku," odpověděla dívka a snažila se o normální tón, ale to nebylo lehké, když cítila Marcuse přímo za sebou.
Nechápala, co s ní ten muž dělá, ale nějak se s tím neznepokojovala.
"Neboj, dám na sebe pozor. Ahoj mami," zavěsila.
Šla dát mobil do stojánku, jenom aby nemusela stát vedle něj. Urovnala stojánek tak, aby byl zároveň s deskou. Věděla, že je to naprostá hloupost, ale nehodlala se na Maruce podívat, jak nejdýl to půjde.

Mezitím co Julie telefonovala, si jí Marcus prohlížel zezadu. Měla krásně tvarovanou postavu. Chtěl se jí dotýkat, laskat ji a mazlit se s ní. Muž, který s ní jednou bude, bude tím nejšťastnějším.
Musel se usmát, když začala urovnávat věci na poličce. Byla z něj rozrušená a jemu se to z nějakého důvodu líbilo. Pomalu k ní přešel a dotkl se její ruky, která neklidně přecházela po poličce a srovnávala knihy podle abecedy. Cukla sebou a snažila se ruku vytáhnout. Nedovolil jí to. Otočil jí k sobě.
"Než ti zvonil mobil, měli jsme něco rozdělané," zašeptal s rty u jejího ucha.
"Já bych ani neřekla," řekla dívka nervózně.
"Víš, jak dllouho už jsem neměl ženu?" zeptal se touhou zastřeným hlasem.
Naprázdno polkla, než odpověděla. "Jestli si myslíte, že s váma polezu do postele, tak to se šeredně pletete. Já nejsem ten typ, co roztahuje nohy před každým chlapem, na kterého narazí," zrudla, když vyslovovala tato slova, ale přesto se mu stále dívala do oč

. "a mimo to, nejste můj typ!" dodala a na poslední slova dala důraz.
"Vážně?" zeptal se s šibalským leskem v očích.
"Jo!"
"Já ti ale nevěřím,"
"No to je mi celkem jedno, ale já... já teď musím na záchod. Takže mi laskavě uhněte!"
Pobaveně se usmál. "Koukám, že vystrkuješ růžky, ďáblíku."
Pokud to bylo možné, zčervenala při oslovení ďáblíku ještě víc, ale nic neřekla. Marcus toho využil a konečně ji políbil. Jenom lehce, čekal na její reakci. Ta se dostavila vzápětí. Odáthla se a dale mu facku. To muž nečekal, a tak lehce zavrávoral, ale přesto neustoupil. Naopak, chytil ji pevněji a znovu ji políbil. Líbal ji na její pevně zavřená ústa. Julie se mu snažila vytrhnout, ale sevřel ji v pase pevněji, tak alespoň začala cukat hlavou, ale muž si chytil pevně jednou rukou kolem pasu a druhou rukou ji znehybnil hlavu. Nepřestával ji líbat na zavřená ústa. Snažil se, aby povolila, ale ona byla jako socha.
Trochu se od ní odtáhl a podíval se jí do oči. "No tak, co ti udělá jedna pusa. Vím, že ji chceš taky, tak proč si to odpírat, hm?"
Julie přivřela oči. "Říkam, ne! Nebudu vás líbat, zase si tak moc nefanděte!" zasyčela na něj.
Pustil ji a Julie okamžitě zamířila do koupelny, kde se zamkla. Stihla to udělat dřív, než si to Marcus uvědomil. Pak už jen poslouchala bušení na dveře, které po chvíli přestalo. Nevěděla, jak dlouho tam byla, ale když vylezla, ležel Marcus na posteli a spokojeně oddychoval. Využila toho, že teď spal a vyplížila se ven z pokoje. Nešla volat policii nebo něco podobného, co by udělal každý normální a zdravý člověk, ale ona šla na zahradu za svým psem. Chvíli si spolu hráli, ale pak se Julie unaveně položila do trávy a její věrný přítel Bart si lehl vedle ní. Hlavu si položil na přední tlapy a díval se na svoji paničku, která se zasněným výrazem koukala na nebe.
Julie byla zamyšlená, takže si nevšimla ani vrčení Barta ani stín, který ji přelétl přes tvář, proto byla velmi překvapená, když ji něčí silné ruce popadly za paže a zvedly ji ze země. Když se vzpamatovala, dívala se do velmi rozzlobené tváře Marcuse. Vrčení ji upozornilo, že Bart je stále s nimi. Podívala se na Barta, který se ji chystal bránit.
"Barte! Ne! Sedni!" poručila psovi.
Bart sice nechápal, proč mu nedovolí tomu zlému muži ublížit, ale poslechl. Sedl si, ale stále byl ve střehu.
"Jdeme dovnitř," procedil skrt zuby Marcus.
Julie ani nenapadlo odporovat. Když byli u ní v pokoji, začal Marcus přecházet po pokoji, jako rozzuřený lev a Julie poprvé kvůli tomuto muži pocítila strach.
Otočil se k ní a podíval se jí do očí. Viděl v nich strach. Zjistil, že mu dělá dobře, když se ho bojí. Přešel k ní, hrubě ji sevřel ramena a nešetrně s ní zatřásl.
"Tohle už nikdy, rozumíš NIKDY nedělej. Chybělo málo a ta tvoje bába už by byla dávno na onom světě!"
Julie se v očích objevily slzy, ale na to Marcus neměl náladu. Dotlačil ji k posteli, povalil ji na ni a přilehl si k ní. Chvíli jen pozoroval, jak pracně zadržuje vzlyky a pak ji políbil. Tentokrát se nebránila. Nechtěla ho rozzuřit ještě víc, než byl. Přitiskl se k ní a Julie ucítila jeho vzrušení. Ucukla, ale Marcus ji držel pevně a stále ji líbal. Když Julie poznala, že pravděpodobně víc než polibky zatím chcít nebude, uklidnila se. Vracela mu jeho polibky a sama si je užívala.

 

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články